2023.0300.3
Rozsudky SDEU v roce 2022 – 1. část
Ing. Martin Sádovský
V roce 2022 vydal Soudní dvůr Evropské unie (dále jen "SDEU nebo soud") celkem 43 rozsudků týkajících se výkladu právních ustanovení směrnice Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen "směrnice o DPH"), přičemž u jednoho rozsudku SDEU nerozhodl, neboť k tomu neměl pravomoc. SDEU nemá pravomoc odpovědět na otázky týkající se skutkových otázek položených v rámci původního sporu natož aplikovat unijní právo na danou věc, nýbrž SDEU má pouze pravomoc vykládat unijní právo a soulad s vnitrostátním právem jednotlivých členských států. Nejvíce sporných a nejasných otázek vzniklo ve výkladu nároku na odpočet daně, a to celkem ve 12 případech. Dalším početním zastoupením byly nejasnosti v oblasti určení místa zdanitelného plnění a osvobození od daně (po 7 a 5 rozsudcích). K 21 rozsudkům bylo také vydáno stanovisko generálního advokáta, jež je obvykle vydáváno ve výkladu nových věcí dosud neprojednávaných.
Nárok na odpočet daně
1. V rozsudku ve věci C-156/20 Zipvit bylo podstatou sporu to, zdali má nárok na odpočet daně příjemce plnění, pokud příjemce a poskytovatel služeb měli na základě nesprávného výkladu unijního práva mylně za to, že dotčená plnění jsou osvobozena od DPH a vystavené faktury neobsahovaly tuto daň?
Jednalo se o poštovní služby, které byly sjednány individuální smlouvou mezi poskytovatelem a příjemcem služeb. Smlouva obsahovala znění, že se jedná o cenu bez DPH, a pokud by vznikla splatná DPH, náklady na její úhradu nese příjemce plnění. Poskytovatel plnění měl za to, že se jedná o plnění osvobozená od daně. Příjemce však dospěl po vydání rozsudku ve věci C-357/07 TNT k tomu, že se jedná o zdanitelná plnění a že uhrazená částka obsahovala DPH, proto požádal u těchto plnění o odpočet daně. Tomuto výkladu však soud nepřisvědčil a tím, že smlouva zřetelně obsahovala smluvní ujednání o částce bez DPH, a vzhledem k faktu, že ze strany poskytovatele plnění již bylo dané plnění promlčeno (resp. daňové orgány upustily od vymáhání DPH), rozhodl, že příjemce plnění nemá nárok na odpočet daně, která jí nebyla fakturována a kterou nepřenesla na konečného spotřebitele. Současně potvrdil, že za daných okolností nemá nárok na odpočet daně příjemce, pokud nebyly činěny žádné další kroky k doplacení DPH, např. doručením žádosti o doplacení splatné DPH a vzniku splatné DPH před promlčením.
2. V rozsudku ve věci C-9/20 Grundstücksgemeinschaft byl předmětem sporu okamžik, kdy vzniká nárok na odpočet daně, a to zda k okamžiku uskutečnění plnění nebo k okamžiku přijetí platby (úplaty), pokud členský stát má zavedenou povinnost přiznat daň u vybraných plnění nebo vybraných osob povinných k dani k okamžiku přijetí platby (úplaty)?
Soud k této věci dodává jednoznačné pravidlo vyplývající z článku 167 směrnice o DPH, kdy nárok na odpočet daně u příjemce zboží nebo služeb vzniká okamžikem vzniku daňové povinnosti u dodavatele zboží nebo poskytovatele služeb. Aby byl dodržen soudržný výklad u volitelného okamžiku povinnosti přiznat daň a okamžiku vzniku nároku na odpočet daně, vzniká rovněž nárok na odpočet daně v okamžiku přijetí platby, pokud vzniká daňová povinnost nejpozději přijetím platby. Soud tyto závěry také potvrzuje cílem sledovaným směrnicí o DPH, a to harmonizací pojmů uskutečnění zdanitelného plnění a vznik daňové povinnosti, tak aby byl ve všech členských státech zajištěn jednotný výběr DPH.
3. Rozsudek ve věci C-56/21 ARVI se zabývá volitelným režimem zdanění u prodeje nemovitostí, u nichž je obvykle uplatňováno osvobození od daně bez nároku na odpočet. Podstatou otázky je, zdali volitelný režim zdanění může být použit i na situace, kdy je zdanitelný prodej nemovitosti podmíněn převedením na osobu povinnou k dani, která musí být v okamžiku uzavření transakce registrována jako plátce DPH.
Soud potvrzuje, že zdanitelný prodej nemovitosti v rámci volitelného režimu zdanění může být podmíněn dodáním na osobu povinnou k dani, která musí být registrována jako plátce DPH. Tato podmínka přispívá k ochraně právní jistoty prodejci a obecně k zaručení správného výběru DPH. Nadto uvádí, že registrace za plátce DPH není v tomto kontextu uplatnění volitelného režimu zdanění ryze formálním požadavkem, jakož tomu je při uplatňování nároku na odpočet daně u příjemce plnění.
Další otázkou je, zda musí prodávající nemovitosti opravit odpočet DPH zaplacené na vstupu za tuto nemovitost, pokud by mu byla upřena možnost volby zdanitelného plnění a prodej nemovitosti by byl osvobozen od daně.
Zde soud s ohledem na výklad směrnice, zásad daňové neutrality, efektivity a proporcionality, rozhodl tak, že je prodávající povinen opravit odpočet DPH zaplacené na vstupu, pokud mu bude odmítnut zdanitelný režim dodání, resp. nebudou splněny podmínky pro uplatnění volitelného režimu zdanění a plnění bude osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně.
4. Rozsudek ve věci C-194/21 Staatssecretaris van Financiën se zabývá otázkou, zdali má osoba povinná k dani možnost opravy odpočtu, pokud nárok na odpočet daně neuplatnila před uplynutím prekluzivní lhůty u pořízení zboží nebo přijetí služby.
Soud v dané věci připomíná, že uplatnit nárok na odpočet DPH bez časového omezení by byl v rozporu se zásadou právní jistoty. Právní jistota vyžaduje, aby daňovou situaci osoby povinné k dani s ohledem na její práva a povinnost vůči daňové správě nebylo možné časově a neomezeně zpochybňovat. Zároveň však doplňuje, že mechanismus týkající se oprav odpočtu daně se nepoužije na situace, kdy osoba povinná k dani neuplatnila…