Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění (dále jen
roční zúčtování záloh) za rok 2010 provede zaměstnavatel zaměstnancům podle
§ 38ch zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) za obdobných podmínek, jako tomu
bylo v uplynulém roce. Při provedení ročního zúčtování je třeba ale pamatovat,
že dne 1. 1. 2011 nabývá účinnosti zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád
(dále též DŘ) . Tento zákon nahradil dosavadní procesní předpis, a to zákon
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Daňový řád přináší celou řadu
novinek, například:
Zásadní změna spočívá v tom, že daň z příjmů vybíraná srážkou
(včetně daně vybírané formou záloh na daň) bude plátcům daně na základě
podaného vyúčtování (tj. řádného - dále též ŘVDA) za rok 2010 poprvé
vyměřena.
Případné opravy na dani vybírané srážkou k poslední známé dani
za rok 2010 po uplynutí lhůty pro podání RVDA za rok 2010 již pak bude muset
plátce daně provádět prostřednictvím dodatečných vyúčtování (dále též DoVDA)
a tuto povinnost bude mít, pokud u něj bude běžet lhůta pro stanovení daně za
rok 2010. Podle daňového řádu má plátce daně povinnost podat DoVDA na
daň vyšší, do konce měsíce následujícího po měsíci, kdy nedoplatek zjistí
(§ 141 DŘ); a DoVDA na daň nižší je
oprávněn podat do konce měsíce následujícího po měsíci, kdy přeplatek zjistí
(zde je rozhodující den vrácení přeplatku). Plátce daně současně s podáním
DoVDA na daň nižší uvede v příloze i důvody pro jeho podání (§ 141 odst. 5 DŘ) a současně zde uvede
datum vrácení neoprávněně sražené částky poplatníkovi. V DoVDA se uvádí celé
hodnoty, nikoliv pouze matematické rozdíly, oproti hodnotám uvedeným v
předchozím VDA (s výjimkou sloupce 10).
Ve sloupci 10 DoVDA se uvede poplatníkovi dodatečně vrácený
přeplatek daně, zálohy na daň, daňového bonusu nebo měsíčního daňového bonusu
se znaménkem minus. Pokud plátce daně zjistí, že vyúčtovaná daň ve sloupci 9
měla být vyšší, rozdíl ve sloupci 10 v DoVDA bude kladný.
Sražené zálohy na daň v roce 2010 se uvedou do ŘVDA podaného za
rok 2010 a do tohoto vyúčtování se uvedou i vrácené částky z ročního zúčtování
záloh za rok 2009 provedeného v roce 2010 (tj. jsou již součástí daně vyměřené
plátci za rok 2010). Vrácené částky z ročního zúčtování záloh za rok 2010 se
ale uvedou až do ŘVDA podaného za rok 2011.
V případě, že se bude jednat ještě o chybu, která vznikla
při ročním zúčtování záloh za zdaňovací období roku 2007 a 2008, bude
plátce daně postupovat při opravě ještě podle
§ 38i ZDP, ve znění platném do konce roku
2010 (tzn. jako doposud) a rozdíly vyčíslí jen v ŘVDA podaném za zdaňovací
období, ve kterém chybu napraví, a to v části I, ve sloupci 6 a 7.
V případě, že se jedná o chybu, která vznikla při ročním
zúčtování záloh za zdaňovací období roku 2009 provedeném v roce 2010,
plátce daně má již povinnost postupovat podle daňového řádu a případný rozdíl
vypořádat se správcem daně prostřednictvím DoVDA podaném za rok 2010. Případné
rozdíly na zálohách sražených v roce 2009 u zaměstnanců, kterým nebylo
provedeno roční zúčtování záloh za rok 2009, vypořádá ale plátce daně ještě
podle
§ 38i ZDP, ve znění platném do konce roku
2010, a vyznačí je ve sloupci 6 a 7 ŘVDA podaném za běžné zdaňovací období (ve
kterém provede opravy podle
§ 38i ZDP).
Podle daňového řádu se daní rozumí i jiný způsob zdanění,
jako např. daňový bonus, tzn., že plátce daně při vzniku přeplatku ve
vyúčtování za rok 2010 z titulu neuplatněných daňových bonusů v průběhu roku
již nemusí podávat dodatečné žádosti o jejich poukázání (za jednotlivé
kalendářní měsíce) a postačuje, aby požádal správce daně o vratitelný
přeplatek podle
§ 155 DŘ.
Zcela nově je počínaje rokem 2011 v daňovém řádu upravena
tříletá lhůta pro stanovení daně, a to jednak je přesně stanoven počátek
běhu této lhůty, a to ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání řádného
tvrzení (nikoli tedy od konce kalendářního roku, v němž vznikla daňová
povinnost, jak tomu bylo v zákoně o správě daní a poplatků), a jednak daňový
řád taxativně vyjmenovává úkony ze strany správce daně nebo daňového subjektu,
které přerušují nebo prodlužují běh této tříleté lhůty. Počátek
běhu objektivní desetileté lhůty pro stanovení daně je opět stanoven ode
dne, kdy uplynula lhůta pro podání řádného tvrzení.
Plátci daně také vzniká povinnost uhradit pokutu,
nepodá-li hlášení, vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování,
ačkoliv měl tuto povinnost, nebo jej podá po stanovené lhůtě se
zpožděním delším než 5 pracovních dnů (§
250 odst. 2 DŘ). Výše pokuty činí 0,05 % z celkové částky
daně, kterou byl plátce povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést za každý
následující den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně,
kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést. Daňový řád stanoví, že výše
pokuty bude činit vždy minimálně 500 Kč, pokud nebude vypočtená částka
pokuty vyšší, a maximální výši pokuty, která činí 300 000 Kč. Pokuta se
daňovému subjektu sděluje platebním výměrem, přičemž je splatná do 30 dnů ode
dne oznámení platebního výměru (pokutu nelze prominout).
Nově vzniká daňovému subjektu podle ust.
§ 252 odst. 2 DŘ
povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení od pátého pracovního
dne, který následuje po dni splatnosti až do dne platby včetně. Důvod pro
zakotvení liberační lhůty 5 dnů spočívá v tom, že daň je uhrazena ve
smyslu
§ 166 odst. 1 písm. a) DŘ až
připsáním na účet správce daně. Tudíž se zde s ohledem na možné časové
komplikace v rámci bankovních transakcí dává prostor pro náležité uhrazení
daňové povinnosti.
Podle
§ 76 DŘ počínaje 1. 1. 2011 není již
jednacím jazykem slovenština. Správce daně ale může učinit prohlášení na své
úřední desce, že ověřený překlad některé písemnosti nevyžaduje.
Dále je nutné akceptovat některé změny ve zdaňování
příjmů fyzických osob, ke kterým došlo zákonem č. 326/2009 Sb., o
podpoře hospodářského růstu a sociální stability, zákonem č. 227/2009
Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o
základních registrech, zákonem č. 346/2010 Sb., kterým se mění zákon č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, a dále zákonem č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995
Sb., o důchodovém pojištění, například:
Ust. § 35c odst.
1 ZDP se od roku 2010 zvýšilo daňového zvýhodnění na
vyživované dítě v domácnosti z částky 10 680 Kč na částku 11 604
Kč ročně s tím, že podmínky pro výplatu daňového bonusu se v zákoně
počínaje rokem 2010 nezměnily (zákon č. 326/2009 Sb.). Výše slev na dani v
ustanovení
§ 35ba ZDP zůstala také pro rok
2010 beze změny.
V §
35c odst. 6 ZDP se zákonem č. 306/2008 Sb. v souvislosti s
transformací invalidních důchodů dále upřesnilo, že zletilé dítě nesmí pobírat
invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně (dříve plný invalidní důchod)
s tím, že v § 38k odst. 4
písm. c) ZDP se změnilo i čestné prohlášení zaměstnance
uplatňujícího daňové zvýhodnění u svého zaměstnavatele (viz tiskopis Prohlášení
k dani vzor č. 20).
V § 15 odst.
1 ZDP se zákonem č. 306/2008 Sb. upřesnilo, že jako
nezdanitelnou část základu daně může uplatnit poplatník i hodnotu darů
poskytnutých fyzickým osobám s bydlištěm na území České republiky, které jsou
poživateli invalidního důchodu, tj. které pobírají invalidní důchod 1.
nebo 2. a nebo 3. stupně (slova částečného nebo plného se vypustily v souladu
s novou terminologií), tedy za podmínek stanovených v tomto ustanovení na
zdravotnické prostředky nebo na rehabilitační pomůcky (nejvýše do částky
nehrazené zdravotními pojišťovnami nebo příspěvkem ze státního rozpočtu) a na
majetek usnadňující těmto osobám vzdělávání a zařazení do zaměstnání.
Zákonem č. 346/2010 Sb. se zpětnou účinností ještě pro rok
2010 se v
§ 15 odst. 1 ZDP stanovilo, že
poplatník může pro snížení základu daně uplatnit i hodnotu darů poskytnutých i
fyzické osobě, která byla poživatelem invalidního důchodu ke dni přiznání
starobní důchodu, tj. nikoliv jako doposud jen osobě pobírající invalidní
důchod.
V § 15 odst.
1 ZDP se zákonem č. 346/2010 Sb. se zpětnou účinností pro rok
2010 upravila pravidla pro uplatňování hodnoty darů poskytnutých příjemcům
do jiného členského státu Evropské Unie, Norska a Islandu. Nově se stanovilo,
že podmínky týkající se účelu a příjemce daru nelze posuzovat podle právních
předpisů jiného státu, ale výlučně jen podle právních předpisů platných v
České republice. Nadále ale platí, že podle
§ 38g odst. 2 ZDP může
zaměstnanec hodnotu darů poskytnutých příjemci do zahraničí uplatnit jen v
daňovém přiznání, tj. nikoliv u svého zaměstnavatele při ročním zúčtování
záloh.
V § 35ba odst. 1
písm. c) a d) ZDP se v souvislosti se změnami v oblasti
důchodového pojištění počínaje rokem 2010 považuje sleva na dani na plný
invalidní důchod za slevu na invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně a
sleva na dani na částečný invalidní důchod za slevu na invalidní důchod pro
invaliditu 1. nebo 2. stupně (výše slev se ale nezměnila). Obdobně jako
doposud náleží sleva na invaliditu i např. při tzv. souběhu nároku na invalidní
důchod (1. nebo 2. a nebo 3. stupně) a starobní důchod, a to jen na základě
potvrzení správce daně místně příslušného podle bydliště poplatníka.
Zákonem č. 346/2010 Sb. se v § 15 odst. 9 ZDP počínaje zdaň.
obdobím roku 2011 stanovilo, že základ daně podleodstavců 1 až 8 (tj. o všechny
nezdanitelné části základů daně) lze snížit za zdaňovací období u daňového
nerezidenta ČR jen za podmínky, že úhrn jeho příjmů ze zdrojů na našem území
podle
§ 22 ZDP činí nejméně 90 % všech jeho
příjmů. Do 31. 12. 2010 byla tato podmínka stanovena jen pro uplatnění
nezdanitelné části základu daně uvedené v
§ 15 odst. 3 a 4 ZDP, tj. při
odpočtu úroků z úvěrů použitých na financování bytových potřeb (konkrétně pro
úvěrové smlouvy uzavřené po 1. 1. 2008). V §
38g odst. 2 ZDP se počínaje rokem 2011 dále stanovilo, že
poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který je v ČR daňovým nerezidentem, má
povinnost podat daňové přiznání, i pokud uplatňuje pro snížení základu daně
nezdanitelné části základu daně, tedy kteroukoliv. Vzhledem k tomu, že
§ 38g odst. 2 ZDP má
charakter procesněprávního ustanovení, je třeba takto postupovat již počínaje
rokem 2011 také při vypořádání daňové povinnosti těchto poplatníků (daňových
nerezidentů) za rok 2010. Tzn., že daňový nerezident, který hodlá za rok 2010
uplatnit pro snížení základu daně i odečet některé nezdanitelné části základu
daně podle
§ 15 ZDP, by tak měl učinit výlučně v
daňovém přiznání podaném za rok 2010 a roční zúčtování záloh za rok 2010 mu již
zaměstnavatel nemůže provést. Odpočet výše zmíněných nezdanitelných částí
základu daně ale za rok 2010 uplatní zmíněný nerezident v daňovém přiznání za
podmínek nastavených pro zdaňovací období roku 2010, tzn., že podmínka nejméně
90 % zdanitelných příjmů ze zdrojů v ČR se zde ještě neuplatní (s výjimkou
úvěrových smluv uzavřených po 1. 1. 2008). Z výše uvedeného plyne, že u
daňového nerezidenta zaměstnavatel při ročním zúčtování záloh za rok 2010
provede jen odpočet základní slevy na dani a příp. ještě slevy na dani z titulu
soustavné přípravy na budoucí povolání.
V § 6 odst. 9 písm.
p) ZDP se u tzv. soukromého životního pojištění splňujícího
podmínky 2 x 60 upřesnilo, že není na závadu, je-li v pojistné smlouvě
sjednáno dřívější plnění v případě vzniku nároku na invalidní důchod pro
invaliditu 3. stupně (doposud na plný invalidní důchod) anebo v případě,
stane-li se zaměstnanec invalidním ve 3. stupni podle zákona o důchodovém
pojištění (zákon č. 306/2008 Sb.).
Podle § 38l odst. 1
písm. e) ZDP může s účinností od 1. 7. 2010 zaměstnanec u
zaměstnavatele uplatňovat nárok na odečet nezdanitelné části základu daně ve
výši úroků z úvěru použitého na údržbu bytu v užívání (je-li jen
uživatelem bytu, nikoliv jeho vlastníkem nebo nájemcem), nově na základě
dokladu (potvrzení), že má v daném bytě trvalý pobyt (předložení
občanského průkazu nepostačuje). Půjde zejména o případy, kdy v novém
elektronickém průkazu poplatník místo trvalého pobytu již uvedeno nemá (zákon
č. 227/2009 Sb.).
Podle § 38j odst.
6 ZDP má plátce daně a plátcova pokladna zaměstnávající daňové
nerezidenty ČR (poplatníky uvedené v
§ 2 odst. 3 ZDP) poprvé za
zdaňovací období roku 2010 povinnost podat Vyúčtování daně…