dnes je 21.11.2024

Input:

§ 33 ZDP

17.3.2021, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 15 minut

3.1.3.9.14
§ 33 ZDP

Ing. Miloš Hovorka

Úplné znění

Ustanovení související k § 33 odst. 1 ZDP

  • Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP)

    • - § 24 odst. 2 písm. zb) – Uznané výdaje na nástavby, přístavby, stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku
    • - § 33 odst. 2 – Co se rozumí rekonstrukcí
    • - § 33 odst. 3 – Co se rozumí modernizací
    • - Body 14 a 15 přechodných ustanovení zákona č. 609/2020 Sb.
Komentář

Komentář k § 33 odst. 1 ZDP

Technickým zhodnocením se pro účely tohoto zákona rozumí vždy výdaje:

  • na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku,

  • pokud převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu 80 000 Kč.

Co se rozumí rekonstrukcí a modernizací je stanoveno v odstavci 2 a 3 zákona, avšak co přesně rozumět pod ostatními třemi pojmy v zákoně stanoveno není.

Vzhledem k absenci těchto pojmů je možno si pomoci s definicemi těchto pojmů ve stavebním předpise, což je smyslem, protože to v minulosti vyplývalo z odkazu na poznámku pod čarou, která stavební předpis vymezovala a to starý stavební zákon.

Definice těchto pojmů najdeme v "novém" stavebním zákoně (zákon č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kde je v § 2 odst. 5 SZ stanoveno, že nástavba je změna dokončené stavby, kterou se stavba zvyšuje, přístavba je změna dokončené stavby, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou a stavební úprava je změna dokončené stavby, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby, přičemž za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště stavby.

Technickým zhodnocením jsou i uvedené výdaje nepřesahující stanovenou částku 80 000 Kč, které poplatník na základě svého rozhodnutí neuplatní jako výdaj (náklad) podle § 24 odst. 2 písm. zb) ZDP, i když mu toto ustanovení uplatnit je umožňuje.

Upozornění na možné chyby

Upozornění na možné chyby

U nástaveb, přístaveb a stavebních úprav se nezkoumá, zda odpovídají definici rekonstrukce v odstavci 2 nebo modernizace v odstavci 3, i když je zřejmé, že často se mohou tyto pojmy překrývat. Pokud jsou např. v roce 2021 vynaloženy výdaje na dokončenou nástavbu budovy, které převýšily v úhrnu 80 000 Kč, jsou tyto výdaje považovány bez dalšího zkoumání za technické zhodnocení.

Stavební zákon rozlišuje stavební úpravy definované výše uvedeným způsobem a údržbu stavby, kterou se (podle § 3 odst. 4 SZ) rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost.

Z judikátu Nejvyššího správního soudu (č. j. 5 Afs 106/2008 – 47) vyplývá, že smyslem údržby stavby (udržovacích prací) je zachovat stavbu ve stavu, který odpovídá projektové dokumentaci ověřené ve stavebním řízení, ve zkráceném stavebním řízení či dokumentaci přiložené k ohlášení, popřípadě dokumentaci skutečného provedení stavby. V podstatě se jedná o běžně prováděné opravy, kterými se nemění právní poměry stavby (na rozdíl od nástavby, přístavby, změny účelu užívání), neboť udržovací práce musí být v souladu s existujícím právním stavem stavby. Jelikož se jedná o udržování stavby ve stavu odpovídajícímu ověřené projektové dokumentaci (resp. dokumentaci skutečného provedení stavby), nelze hovořit o udržovacích pracích, jestliže by vedly ke změně stavby oproti dokumentaci.

Stavební úpravou je podle § 2 odst. 5 písm. c) SZ změna dokončené stavby, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. Jedná se přitom o změnu proti dosavadnímu právnímu stavu stavby, např. podle kolaudačního rozhodnutí vydaného na základě starého stavebního zákona. Takovouto stavební úpravou jsou typicky různé vestavby (např. vestavba bytu do dosud prázdného půdního prostoru), přestavby, změny vzhledu stavby (např. zřízení nového okna nebo zazdění stávajícího), dispoziční změny stavby (zřízení nebo naopak vybourání příčky v jednotlivých místnostech) apod.

Výdaje se sledují na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku. Pokud by se po 1. lednu 2021 stavěla přístavba budovy a v jednom zdaňovacím období by se na ní vynaložily výdaje ve výši 49 000 Kč a v následujícím zdaňovacím období výdaje ve výši také 49 000 Kč, tak na dokončenou přístavbu činí výdaje celkem 98 000 Kč a jde tudíž o technické zhodnocení (ani v jednom z těchto zdaňovacích období nelze uplatnit částku 49 000 Kč přímo jako daňový výdaj).

Zákonem č. 609/2020 Sb., se s účinností od 1. ledna 2021 v § 33 odst. 1 ZDP slova "ve zdaňovacím období 1995 částku 10 000 Kč a počínaje zdaňovacím obdobím 1996 částku 20 000 Kč a počínaje zdaňovacím obdobím 1998 částku 40 000 Kč" nahrazují částkou "80 000 Kč".

Dochází tak ke zvýšení limitu výdajů u technického zhodnocení na dvojnásobek, a to za předpokladu, že se posuzuje tento limit 80 000 Kč u jednotlivého majetku v úhrnu ve zdaňovacím období, jako tomu bylo doposud. Zrušením výše uvedeného textu se totiž zrušila i slova "ve zdaňovacím období".

Z bodu 14 přechodných ustanovení tohoto zákona vyplývá, že na technické zhodnocení hmotného majetku dokončené a uvedené do stavu způsobilého obvyklému užívání od 1. ledna 2020 lze (a není to povinnost) od 1. ledna 2020 použít změnu výše uvedeného limitu ze 40 000 Kč na 80 000 Kč a z bodu 15 přechodných ustanovení tohoto zákona vyplývá, že na technické zhodnocení hmotného majetku dokončené a uvedené do stavu způsobilého obvyklému užívání ode dne 1. ledna 2021 se ode dne 1. ledna 2021 použije ZDP ve znění účinném ode dne 1. ledna 2021 a tedy změna výše uvedeného limitu ze 40 000 Kč na 80 000 Kč.

Pozor na to, že v návaznosti na změnu výše uvedeného limitu ze 40 000 Kč na 80 000 Kč je u účetních jednotek třeba (v souladu s účetními předpisy) pamatovat ve vnitřních účetních předpisech i na změnu u ocenění vynaložených nákladů u technického zhodnocení.

Ustanovení související k § 33 odst. 2 ZDP

  • Pokyn Generálního finančního ředitelství D–22 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů – ustanovení k § 33

  • Vyhláška č. 500/2002 Sb., pro podnikatele vedoucí účetnictví (PVZÚ)

    • - § 47 odst. 2 písm. a) – Co se rozumí opravou
Komentář

Komentář k § 33 odst. 2 ZDP

Pokud tedy jsou provedeny zásahy do majetku, tak se zkoumá, jestli mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů a nikoliv účel či cíl, proč byly tyto zásahy provedeny. Pokud například bude účelem zásahu na majetku provedení jeho opravy, a přitom jako následek tohoto zásahu se změní technické parametry majetku, jde o rekonstrukci.

V pokynu GFŘ D–22 je k tomuto ustanovení uvedeno, že za změnu technických parametrů podle zákona se nepovažuje jen samotná záměna použitého materiálu, a to i v případě výměny oken s dřevěným rámem za okna s rámem plastovým, pokud zůstanou zachovány původní rozměry oken a počet vrstev skel oken.

Z judikátu Nevyššího správního soudu (2 Afs 53/2008 – 48) v této souvislosti vyplývá, že je-li v daném případě řešena otázka, zda je možné výdaje na změnu dokončené stavby pro daňové účely uplatnit jako opravu nebo jako technické zhodnocení, je vždy nezbytné vycházet ze srovnání původního stavu hmotného majetku a stavu tohoto majetku po provedených zásazích.

Při posuzování technického zhodnocení nemovitosti podle ustanovení § 33 ZDP je potom třeba podle názoru Nejvyššího správního soudu v případě nemovitosti jako hmotného majetku veškeré zásahy do nemovitosti posuzovat ve vztahu k tomuto majetku, tj. k věci nemovité, jako celku.

Pokud tedy při výměně oken dojde nejenom k nahrazení oken v dřevěných rámech okny v rámech plastových, nýbrž také ke změně konstrukce oken, a v důsledku menších rozměrů oken nových také k přizpůsobení (dozdění) okenního rámu, ve světle platné právní úpravy se bude jednat již o technickém zhodnocení hmotného majetku, a to z následujících důvodů.

Rozhodující skutečností je v nyní projednávané věci to, že při výměně oken dřevěných za okna plastová došlo ke změně významných parametrů okna (zejména životnost, prostupnost tepla, nároky na údržbu), čímž bylo prakticky dosaženo zlepšení komfortu užívání celé nemovitosti.

Nejvyšší správní soud totiž souhlasí s tím, že pojem "technické parametry" je nutné vykládat ve vztahu k celku, tedy k technickým parametrům celé budovy, a dále ve vztahu k funkčnosti celé budovy.

Pokud by totiž bylo postupováno pouze formalisticky, již jen pouhou výměnu dřevěných oken za okna plastová by bez dalšího bylo nutné posuzovat jako technické zhodnocení.

Pokud však bylo správní praxí pro daňové účely nastaveno posuzování výměny použitého materiálu jako "opravy" (pozn. viz výše uvedený pokyn GFŘ D–22 a předtím pokyn Ministerstva financí D–300) a došlo-li nad rámec této akceptované výjimky v konkrétním případě v souvislosti s výměnou oken k dalším změnám na předmětné nemovitosti, je třeba výdaje spojené s výměnou oken posuzovat jako výdaje na rekonstrukci stavby, resp. technické zhodnocení.

Z dalšího rozsudku Nejvyššího správního soudu (8 Afs 4/2012 – 39) k výše uvedenému plyne, že pokud při stavebních pracích došlo ke změně technických parametrů, jedná se v zásadě o technické zhodnocení.

Výjimkou budou zejména situace, kdy změnu technických parametrů nutně přináší technický pokrok. Je zřejmé, že např. izolace budovy vyměněná po několika desítkách let bude mít lepší technické parametry (např. vyšší tepelný odpor při stejné tloušťce) než izolace původní, tato změna je však přisuzována přirozenému technickému pokroku a sama o sobě neznamená technické zhodnocení namísto opravy.

Jinými slovy, pokud daňový subjekt nahradí původní materiál prokazatelně nejbližším materiálem na trhu (např. proto, že původní materiál se již nevyrábí), taková náhrada nebude mít sama o sobě za následek technické zhodnocení ve smyslu § 33 odst. 2 ZDP. Tato skutečnost však nesmí být posuzována izolovaně, nýbrž v kontextu posuzované věci. Pokud například výměna potrubí souvisela s celkovou změnou koncepce

Nahrávám...
Nahrávám...