Upozornění na možné chyby
U nástaveb, přístaveb a stavebních úprav se nezkoumá, zda odpovídají definici rekonstrukce v odstavci 2 nebo modernizace v odstavci 3, i když je zřejmé, že často se mohou tyto pojmy překrývat. Pokud jsou např. v roce 2021 vynaloženy výdaje na dokončenou nástavbu budovy, které převýšily v úhrnu 80 000 Kč, jsou tyto výdaje považovány bez dalšího zkoumání za technické zhodnocení.
Stavební zákon rozlišuje stavební úpravy definované výše uvedeným způsobem a údržbu stavby, kterou se (podle § 3 odst. 4 SZ) rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost.
Z judikátu Nejvyššího správního soudu (č. j. 5 Afs 106/2008 – 47) vyplývá, že smyslem údržby stavby (udržovacích prací) je zachovat stavbu ve stavu, který odpovídá projektové dokumentaci ověřené ve stavebním řízení, ve zkráceném stavebním řízení či dokumentaci přiložené k ohlášení, popřípadě dokumentaci skutečného provedení stavby. V podstatě se jedná o běžně prováděné opravy, kterými se nemění právní poměry stavby (na rozdíl od nástavby, přístavby, změny účelu užívání), neboť udržovací práce musí být v souladu s existujícím právním stavem stavby. Jelikož se jedná o udržování stavby ve stavu odpovídajícímu ověřené projektové dokumentaci (resp. dokumentaci skutečného provedení stavby), nelze hovořit o udržovacích pracích, jestliže by vedly ke změně stavby oproti dokumentaci.
Stavební úpravou je podle § 2 odst. 5 písm. c) SZ změna dokončené stavby, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. Jedná se přitom o změnu proti dosavadnímu právnímu stavu stavby, např. podle kolaudačního rozhodnutí vydaného na základě starého stavebního zákona. Takovouto stavební úpravou jsou typicky různé vestavby (např. vestavba bytu do dosud prázdného půdního prostoru), přestavby, změny vzhledu stavby (např. zřízení nového okna nebo zazdění stávajícího), dispoziční změny stavby (zřízení nebo naopak vybourání příčky v jednotlivých místnostech) apod.
Výdaje se sledují na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku. Pokud by se po 1. lednu 2021 stavěla přístavba budovy a v jednom zdaňovacím období by se na ní vynaložily výdaje ve výši 49 000 Kč a v následujícím zdaňovacím období výdaje ve výši také 49 000 Kč, tak na dokončenou přístavbu činí výdaje celkem 98 000 Kč a jde tudíž o technické zhodnocení (ani v jednom z těchto zdaňovacích období nelze uplatnit částku 49 000 Kč přímo jako daňový výdaj).
Zákonem č. 609/2020 Sb., se s účinností od 1. ledna 2021 v § 33 odst. 1 ZDP slova "ve zdaňovacím období 1995 částku 10 000 Kč a počínaje zdaňovacím obdobím 1996 částku 20 000 Kč a počínaje zdaňovacím obdobím 1998 částku 40 000 Kč" nahrazují částkou "80 000 Kč".
Dochází tak ke zvýšení limitu výdajů u technického zhodnocení na dvojnásobek, a to za předpokladu, že se posuzuje tento limit 80 000 Kč u jednotlivého majetku v úhrnu ve zdaňovacím období, jako tomu bylo doposud. Zrušením výše uvedeného textu se totiž zrušila i slova "ve zdaňovacím období".
Z bodu 14 přechodných ustanovení tohoto zákona vyplývá, že na technické zhodnocení hmotného majetku dokončené a uvedené do stavu způsobilého obvyklému užívání od 1. ledna 2020 lze (a není to povinnost) od 1. ledna 2020 použít změnu výše uvedeného limitu ze 40 000 Kč na 80 000 Kč a z bodu 15 přechodných ustanovení tohoto zákona vyplývá, že na technické zhodnocení hmotného majetku dokončené a uvedené do stavu způsobilého obvyklému užívání ode dne 1. ledna 2021 se ode dne 1. ledna 2021 použije ZDP ve znění účinném ode dne 1. ledna 2021 a tedy změna výše uvedeného limitu ze 40 000 Kč na 80 000 Kč.
Pozor na to, že v návaznosti na změnu výše uvedeného limitu ze 40 000 Kč na 80 000 Kč je u účetních jednotek třeba (v souladu s účetními předpisy) pamatovat ve vnitřních účetních předpisech i na změnu u ocenění vynaložených nákladů u technického zhodnocení.